‘‘Obložte to dítě molitanem nebo ho zabalte do vaty!‘‘

Tak přesně to mi vyplynulo na mysl ve chvíli, kdy moje první dcerka začala chodit.

Jak už o mně možná víte (můj příběh si přečtěte tady), jsem matka s bohatou praxí na dětské úrazové ambulanci. Z pohledu diváka možná výhoda z pohledu matky nevýhoda, která ze mě vykouzlila nesnesitelnou hysterku vykázanou na okraj společnosti.

Každý krok, rovná se riziko úrazu. Každá věc v domácnosti, na zahradě i na ulici se v tu chvíli stala hrozbou, která může mé miminko ohrozit. Na internetu lze sice zakoupit jakési bezpečnostní helmičky a jiné pomůcky na principu airbagů, ale co je moc je příliš a vzpomenu-li na zlatá slova našich lékařů z ambulance ‘‘Dítě každým úrazem získává zkušenosti‘‘ musím zatnout zuby a zhluboka dýchat.

Možná by se v tuhle chvíli hodilo zajít do psychiatrické ambulance pro nějaká antidepresiva, nebo do nedaleké vietnamské večerky pro něco tekutého. No, nejlepší asi bude, pokusit se vymazat historii ve vlastním mozku a začít se radovat z objevování nového světa.

“Zabržděný vývoj“

Musím se přiznat, že jak dcerka rostla a začala poznávat různá odrážedla, houpačky, prolézačky na dětském hřišti a chlupaté miláčky našich sousedů, mě mezi tím přibývaly vrásky v obličeji, které neměly nic společného se stárnoucí pletí. Ale byla jsem statečná a snažila se plnit slova mých kamarádek ‘‘Hele, jestli jí budeš pořád chránit, zabrzdíš jí vývoj‘‘.

Následky to nezanechalo

Čas plynul a ani nám se nevyhnuly menší úrazy, ale naštěstí nic vážného. Stále zadržuji dech při jízdě na kole, pod sjezdovkou při pohledu na dceru na lyžích a během letních radovánek v bazénu nebo na zahradní trampolíně. Na dcerce moje počínání žádné následky nezanechalo, o ‘‘zabržděný vývoj‘‘ se tedy nejedná. Sportuje, užívá si dětství a objevuje svět i s rizikem, že se může něco stát.

‘‘Dejchej mámo‘‘

Já sice stále na každé dětské oslavě poponáším horkou kávu mimo dosah dětí. Stále jsem ve střehu a nepodceňuji prevenci, ale vše v klidu a bez zvukových projevů. No, a když mi stoupne tlak, bývá na blízku manžel, který mě štípne se slovy ‘‘Dejchej, mámo, dechej. To chce klid‘‘

Tak dýchám a těším se, až začne chodit i naše druhá dcera, protože si možná i já konečně užiji dětské radovánky bez zbytečného stresu a vymýšlení katastrofických scénářů. Ostatně, první pomoc ovládám, tak snad zafunguje Murphyho zákon a nikdy své vědomosti nebudu potřebovat.

Chcete-li být připraveni a ne překvapeni, zkuste: Kurz první pomoci u dětí on-line

Jsem lektorkou první pomoci, maminkou dvou krásných dcer a diplomovanou zdravotní sestrou v oboru intenzivní medicíny. Mám praxi na dětské úrazové ambulanci, JIP a operačním sále. Mou vášní je urgentní medicína a stále se v ní vzdělávám. Učím rodiče jak zachovat klid, zmapovat okolnosti a poskytnout co nejlépe laickou první pomoc dítěti, které má úraz nebo je v akutním život ohrožujícím stavu. A to vše tak, aby už nikdy nezažívali strach a úzkost v takové situaci. Můj příběh si přečtěte tady ...
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů